Perská kočka

O zemi původu těchto koček bylo řečeno mnoho teorií. Persie (dnešní Írán) zřejmě nebude jedinou zemí, odkud prapředci dnešních peršanek pocházeli. První exempláře dlouhosrstých koček byly dovezeny do Anglie a Francie v 16. století z Turecka.

Perská kočka je téměř bez výjimky nejoblíbenějším kočičím plemenem na světě. Na výstavách se objevují již více než sto let a v tomto ohledu za sebou mají nejdelší historii. Dlouhosrstá perská kočka pravděpodobně pochází z hor Malé Asie.
 

Charakteristika plemene Perská kočka

Pod svým hustým kožichem jsou peršanky velké a pevně stavěné kočky. Dlouhá srst není důsledkem působení chladnějšího podnebí, ale přirozené mutace. Ocas je relativně krátký, ale velmi chundelatý.

Jen málo koček vypadá stejně působivě jako zdravá, mladá a udržovaná perská kočka. Důležitým faktorem k hezkému vzhledu je důkladná péče o srst, která je hlavním poznávacím faktorem tohoto plemene. V současné době se perské kočky uznávají asi ve 300 barevných variantách a stále přibývají další. Některé barvy jsou velmi časté, jiné jsou zase vzácné a některé existují jen jako teoreticky možné.

Perské kočky dospívají později a neměly by se rozmnožovat dříve než ve dvou letech.
 

Co byste měli vědět, než si Perskou kočku pořídíte?

Peršanky disponují dlouhou, splývavou a hedvábnou srstí, proto je třeba je důkladně každý den kartáčovat a česat. Kočku je vhodné občas vykoupat v kvalitním kočičím šamponu a kondicionéru a při sušení dobře rozčesat. Na tuto péči by mělo být koťátko naučené již od chovatele před odchodem do nového domova.

Během roku srst líná a mnozí chovatelé raději nechají své kočky ostříhat, pokud je neposílají na výstavy.

Pro svoji mírnou a klidnou povahu je peršanka ideální domácí kočka. Miluje lidi a je ráda v jejich společnosti. Družnost se vztahuje i na ostatní kočky, peršanky rády přijímají nové členy domácnosti. 

Nejsou hlučné ani nezbedné a mohou žít spokojeně i v bytě, ale mají-li přístup ven, jsou zdatnými lovci.

Toto plemeno je vyšlechtěno s mimořádně plochou obličejovou partií. Nos má natolik potlačen, že je téměř v jedné rovině s očima. Kvůli tomu mívá kočka často potíže s ucpanými slznými kanálky.

Hluchota se vyskytuje u všech plemen nesoucích dominantní gen pro bílou srst, zejména u zvířat s modrýma očima. Je takřka neléčitelná.