Koně    

Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století spolu s osadníky z Evropy, proto v Americe nejsou koně divocí, ale koně zdivočelí.

Kůň doprovázel společenský vývoj od období nejstarších kultur. Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. V pravěku mu sloužili pouze jako potrava, později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. V minulosti se koně používali především k přepravě jakýchkoliv nákladů. Se vznikem státních útvarů rostl společenský význam chovu koní. Způsob použití a metody výcviku koní se postupně měnily v závislosti na úrovni výzbroje armád a dovednosti uživatelů.

V antickém období se poprvé začaly rozlišovat různé užitkové typy koní. Technický pokrok přinesl ve středověku významnou změnu i v používání koní. Jeho výsledkem bylo rytířské sedlo, třmeny, dokonalejší udidlo a kůň byl podkován.

V současnosti se ve vyspělých zemích využívá kůň převážně pro zábavu. Největší využití koní je ale stále ve sportu. Ve východní a jihovýchodní Evropě je kůň na venkově stále běžným tažným zvířetem. Setkat se s nimi lze i v cirkusech.

Jezdečtí koně váží od 300 do 700 kg v závislosti na plemenu.

Tažní koně váží od 700 kilogramů do 1 tuny.

Slovo kůň označuje samce, samice koně se nazývá klisna, anebo kobyla. Kobyla není totéž co klisna. Klisna ještě neměla hříbě, kobyla již hříbě měla. Samec je hřebec, vykastrovaný pak valach. Mládě koně se nazývá hříbě.