Koně    

Kůň se vyvíjel v Severní Americe, potom přecházel přes tzv. pevninské mosty do dnešní Asie. Před několika tisíci lety kůň v Severní Americe z neznámého důvodu zcela vyhynul. Znovu se sem koně vrátili až v 16. století spolu s osadníky z Evropy, proto v Americe nejsou koně divocí, ale koně zdivočelí.

Kůň doprovázel společenský vývoj od období nejstarších kultur. Koně byli pro člověka vždy velmi důležití. V pravěku mu sloužili pouze jako potrava, později člověk koně domestikoval a začal ho využívat k tahu a jízdě na něm. V minulosti se koně používali především k přepravě jakýchkoliv nákladů. Se vznikem státních útvarů rostl společenský význam chovu koní. Způsob použití a metody výcviku koní se postupně měnily v závislosti na úrovni výzbroje armád a dovednosti uživatelů.

V antickém období se poprvé začaly rozlišovat různé užitkové typy koní. Technický pokrok přinesl ve středověku významnou změnu i v používání koní. Jeho výsledkem bylo rytířské sedlo, třmeny, dokonalejší udidlo a kůň byl podkován.

V současnosti se ve vyspělých zemích využívá kůň převážně pro zábavu. Největší využití koní je ale stále ve sportu. Ve východní a jihovýchodní Evropě je kůň na venkově stále běžným tažným zvířetem. Setkat se s nimi lze i v cirkusech.

Jezdečtí koně váží od 300 do 700 kg v závislosti na plemenu.

Tažní koně váží od 700 kilogramů do 1 tuny.

Slovo kůň označuje obecně jak samce, tak i samici koně. Samice se nazývá klisna nebo kobyla. Mezi kobylou a klisnou není žádný rozdíl. Kobyla je pouze hovorový výraz. Samec je hřebec, vykastrovaný pak valach. Mládě koně se nazývá hříbě.