Arabský kůň

Pravděpodobně ve 4. a 7. století získávali arabští kočovníci ušlechtilé koně ze sousedních regionů Persie (dnešní Írán) a Střední Asie při obchodu a formou darů. Koně se dále selektovali v podmínkách Arabského poloostrova (suché náhorní stepi, kamenité polopouště, písečná poušť) podle potřeb kočovných arabských kmenů. Kočovní beduíni praktikovali čistokrevnou plemenitbu. Mimořádnou pozornost věnovali výběru rodičů. Využitím vlivu nejvýznamnějších reprezentantů vytvořili kmeny arabských koní s charakteristickými vlastnostmi. Pět nejvýznamnějších kmenů bylo souhrnně pojmenováno Al Kham Sa. Jsou to Kohejlan, O'Bajan, Siglavi, Hamdani, Had BAn.

Díky obchodu s těmito zvířaty se arabský kůň rozšířil do Evropy a na ostatní kontinenty a vznikly evropské a mimoevropské chovy arabských koní. Souběžně s tím se arabský kůň uplatnil při vzniku nových plemen koní.

Arabští koně se vyskytují na všech kontinentech s výjimkou území s tvrdou a dlouhou zimou a extrémními terény.
 

Charakteristika arabských koňů

Jedná se o velmi ušlechtilého jezdeckého koně menšího vzrůstu (145–155 cm). Arabský kůň má výraznou štičí hlavu, se širokým čelem, krátkou odsazenou obličejovou částí, velkými kruhovými očnicemi, krátkýma, širšíma, pohyblivýma ušima, kruhovitými nozdrami, vysoko nasazeným svalnatým krkem s hebkou hřívou, poměrně vysokým a dlouhým kohoutkem, kratším, pevným svalnatým, širokým hřbetem dobře vázaným s kratšími bedry, dlouhou, rovnou svalnatou zádí s vysoko nasazeným ocasem, dlouhou, strmější plecí, hlubokou, širokou svalnatou hrudí, klenutým trupem a vysokými, tvrdými kopyty. Nejčastěji se arab vyskytuje jako bělouš, hnědák, ryzák a vzácněji jako vraník.

Jde o konstitučně velmi tvrdého, mimořádně vytrvalého, poměrně rychlého, temperamentního a snadno krmitelného jezdeckého koně s velmi dobrou pohyblivostí a prostorným krokem. Arabští koně se využívají zejména v jezdectví na rovinové dostihy.