Plazi

Řád plazů se dělí na dva podřádyještěry a hady. Je velmi bohatý na druhy, kterých bychom napočítali kolem 6000. Kromě oblastí s extrémně chladným klimatem jsou oba podřády rozšířeny po celé Zemi. Jejich zástupci se vyznačují, mimo celé řady znaků především na kostře, také tím, že mají tělo kryté šupinami.

Všichni ještěři mají vyvinutý lopatkový pletenec, a to i v případě, že končetiny jsou zcela redukované. U hadů tento pletenec chybí, stejně jako končetiny. U ještěrů je vyvinuto střední ucho i bubínek, takže velmi dobře slyší zvukové vlny, u hadů je vyvinuto pouze střední ucho, ale bubínek chybí. Proto hadi „slyší“ pouze při přímém kontaktu s vibrujícím nebo rezonujícím předmětem.

Většina ještěrů svléká pokožku po částech, hadi ve většině případů vcelku – najednou. U některých ještěrů je vyvinuta autotomie (téměř dobrovolné oddělení ocasu zvláštními svaly, které jej v určitém místě uštípnou), která je používaná v případě nebezpečí. U hadů tato schopnost chybí.

Těchto rozdílů mezi ještěry a hady bychom našli celou řadu. Jeden z nich je však pro chovatele velmi důležitý. Mezi ještěry jsou pouze tři druhy, které mají jedové zuby, u hadů je to téměř polovina všech druhů. Toto by měl mít každý chovatel na zřeteli vždy při kontaktu s druhy, které nezná.
 

Co byste měli vědět, než začnete chovat plazy

Bez pochopení principu plazího fungování nemůžeme tato zvířata správně chovat a zajistit jim základní životní podmínky v lidské péči. Plazi fungují na jiném principu než savci a ptáci. Původní termíny jako teplokrevnost apod. jsou zastaralé a hlavně zavádějící, proto je vhodnější používat termínu jako endotermní zvířata (své stálé tělesné teploty dosahují metabolicky, tedy přeměnou části potravy na tepelnou energii).

Plazi sice čerpají teplo ze svého okolí a nemají žádný mechanismus, kterým by si byli schopni sami potřebnou vlastní teplotu vyrobit, nicméně její příjem dokážou velmi dobře regulovat svým chováním. Proto je označujeme jako ektotermní.

Jejich krev není studená a ani jejich organismus nekopíruje poklesy a vzestupy tělesné teploty během dne. I když si plazi dovedou uchovat stálou tělesnou teplotu jen v omezené míře, naučili se velmi dobře s touto skutečností pracovat.

Na druhou stranu jak si plazi nedokážou teplotu zvýšit, tak si ji neumí ani snížit. Dovedou načerpat teplo z rozehřátého tmavého podkladu, využít bezvětří, nastavit se do takřka kolmé polohy a roztáhnout plochu těla nafouknutím či zploštěním, nebo dokonce pomocí různých tělesných výrůstků tak, že její objem několikanásobně zvětší. Někteří využívají i barvozměny a při lapání tepla výrazně tmavnou, zatímco při ochlazování zesvětlají. Pro snížení teploty využívají stín, obalují se bahnem, zalézají do vodních nádrží, jeskyní, hloubí si nory atd.

V chovu obvykle poskytujeme plazům určité teplotní rozmezí v několika úrovních s jedním či více tepelnými čerpacími stanicemi v podobě různých elektrických zdrojů (žárovky, zářivky, topné kameny, infralampy apod.). Nesmíme zapomenout, že denní plazi mají v sobě zakódováno, že teplo rovná se světlo, protože právě tím největším zdrojem tepla je slunce.

Mnoho ještěrů má na temeni hlavy tzv. třetí čili temenní oko. Jedná se ve skutečnosti o světločivný orgán, který jim „radí“, jestli je světelná hladina natolik vysoká, že se vyplatí aktivovat. Tedy i když denním plazům zajistíme potřebné teplotní rozmezí, ale neposkytneme jim k tomu dostatečnou světelnou kapacitu, nebudou natolik činorodí, jak by měli být, či dokonce zůstanou po celý den zalezlí v úkrytu.

Druhým nejdůležitějším aspektem pro život plazů je správný metabolismus vápníku. Zvířata dokážou získat minerály v přírodě různými způsoby, např. pojídáním zeminy nebo pitím z louží na vápenném podloží. Proto jim je v domácnosti musíme dodávat uměle v podobě sypkých poprašků na každém krmení nebo jednorázově v pravidelných měsíčních dávkách. Totéž platí i o vitaminech. Aby mohlo tělo s vápníkem správně hospodařit, potřebuje k tomu vitamin D, který zvířata získávají z přirozeného slunečního svitu.