Leguáni

Leguáni

Obrázek 0Mezi velmi atraktivní chovance v teráriích patří leguáni. Jedná se o čeleď na druhy velmi početnou. Společným znakem velmi důležitým pro jejich chov je, že téměř všichni leguáni žijí ve vlhkých tropických oblastech v blízkosti vod na vegetaci (na keřích a stromech). Výjimkou jsou například ropušníci, kteří žijí v suchých, písčitých až pouštních oblastech.

Délka leguánovitých ještěrů se pohybuje od deseti centimetrů do dvou metrů.
 

Leguán Anolis

Mezi nejčastěji chované ještěry z této čeledi patří anolisové. Druhy rodu Anolis se poměrně hojně vyskytují v tropických a subtropických oblastech Jižní, Střední i Severní Ameriky, včetně všech přilehlých ostrovů.

Jsou to štíhlí ještěři s poměrně dlouhým a tenkým ocasem. Některé druhy dosahují až 50 centimetrů délky.

Na prstech nohou mají jak drápky, tak malé přísavky, což svědčí o tom, že žijí především na vyvýšených objektech – skalách – nebo na vegetaci.

Mají dobře vyvinutou barvoměnu – dokážou se přizpůsobovat svým zbarvením podkladu, na kterém odpočívají, nebo změnou barvy také vyjadřují své pocity (hrozbu, strach apod.). Základní zabarvení je zelené nebo hnědé.

Anolisové žijí samotářsky, přičemž samci vymezují a chrání své teritorium. Na způsob života v přírodě musíme brát zřetel při přípravě terária. Pro anolisy proto připravíme terárium vyšší, do kterého vložíme odolnější druhy rostlin vyššího vzrůstu nebo větve, po kterých mohou šplhat. Teplota by se měla pohybovat mezi 25–30 °C. Na dno dáme rašelinu smíchanou s pískem, kterou můžeme pokrýt mechem. Kropením udržujeme tuto zeminu stále vlhkou, protože tato zvířata potřebují vyšší vlhkost vzduchu.

Miska s vodou je zbytečná, protože anolisové neumí pít z misky. Vodu přijímají olizováním kapek z rostlin, stěn terária a různých orosených předmětů, proto je třeba akvárium často kropit.

V přírodě se tato zvířata živí různými bezobratlými živočichy (hmyzem, pavouky i hlemýždi). Větší druhy pak loví i menší obratlovce (ptačí mláďata). V zajetí se anolisové krmí hmyzem, větším druhům můžeme nabídnout i myší mláďata. Některé druhy jsou podle chuti ochotny sežrat i měkké ovoce, kompoty, dětské ovocné kašičky, sladký tvaroh i utřený slazený vaječný žloutek. Potravu jim také obohacujeme granulovaným krmivem pro leguány a vitaminy.
 

Leguán zelený

Dalším vzácným chovancem z řad leguánů je leguán zelený. Důvodem jeho vzácnosti je jak jeho velikost a s tím související nároky na prostor, tak obtížnost chovu, projevující se především velmi nízkým počtem v zajetí se množících jedinců.

Tento druh pochází z pralesů Střední a Jižní Ameriky, kde žije ve stromovém patře v blízkosti vodních toků. Domorodci je často loví jako potravu. Samci dorůstají do délky větší než 2 metry a váhy více než 10 kilogramů.

Tento druh je jeden z mála býložravých ještěrů. Mláďata sice žerou hlavně hmyz a menší obratlovce, ale s tím jak ještěři rostou a nejsou schopni si nalovit dostatek živočišné potravy, stoupá podíl potravy rostlinného původu. V zajetí můžeme leguánům nabízet poměrně široké spektrum krmiv. Mladším a menším jedincům dáváme větší druhy hmyzu (šváby, sarančata), mláďata myší, křečků i laboratorních potkanů, listy různých rostlin a ovocné plody. Dospělé leguány krmíme zeleninou a ovocem (které musíme nakrájet na malé kousky), kompoty, sladkým tvarohem, vejci (syrovými i vařenými), mletým libovým masem atd.

Vzhledem k jejich velikosti musíme tento druh leguána chovat ve vyšším teráriu o objemu alespoň 1 m³. Místo rostlin dáváme do ubikace kmeny na šplhání.

Vrstva na dně terária může být stejná jako u anolisů, jen o něco silnější. Na dno můžeme dát větší misku s vodou, protože někteří jedinci se v ní rádi namočí. Terárium je třeba každý den rosit a stejně tak i samotné leguány, kteří mají vlhkost velmi rádi. Teplotu v teráriu udržujeme kolem 30 °C, v noci může být o něco nižší.
 

Top