Činčila

Činčila

Činčily patří do nejpočetnějšího řádu savců, mezi hlodavce. Obývají většinou vyšší polohy Chilských And a některé z nich vystupují až do nadmořské výšky 5000 metrů, což jsou vůbec nejvyšší místa, kde nějací savci dlouhodobě a trvale žijí. Charakterizovat je lze jako americké hlodavce, podobné tělesnou stavbou do jisté míry morčeti.

Tím, že činčily žijí ve velmi nehostinném prostředí, je jejich jídelníček velmi sporý. Skládá se pouze z tvrdých travin, které v těchto místech rostou. Občas si svou potravu zpestří nějakým semenem nebo kořínkem. Vodu v tekutém stavu činčily téměř nepřijímají. Potřebu tekutin ukojí jedině z potravy. Občas olizují sníh nebo rosu z trávy.

Pokud mají příznivé podmínky, vytvářejí kolonie až o sto jedincích. Úkryty si vyhledávají ve skalních dutinách, štěrbinách mezi kameny nebo pod trnitými rostlinami. Nory si tato zvířátka nevyhrabávají.

Jejich jedinečná srst jim dovoluje přežít v podmínkách drsných velehor, kde by jiní živočichové zanedlouho zahynuli. Na druhé straně je právě jejich kožich velkým lákadlem pro překupníky s kožešinami, kteří tento druh málem vyhubili. Srst činčil má jednu zvláštnost, a to tu, že zvíře ji dokáže v celých chomáčích uvolnit, což mu může zachránit život při napadení dravými ptáky. Z jedné vlasové cibulky obyčejně vyrůstá jeden vlas (chlup), u činčil však může z jednoho takového váčku růst naráz až 50 000 jednotlivých chloupků. Tím je jejich kožich dokonale hebký a hustý.
 

Co byste měli vědět, než si činčilu pořídíte?

Činčily jsou vzájemně poměrně nesnášenlivá zvířata, zvláště pak k jedincům opačného pohlaví. K lidem si ale po nějakém čase najdou cestu a stanou se milými a hravými mazlíčky. Nejjednodušší je navazovat s nimi kontakt jídlem, které jim budeme podávat z ruky, a tak je přinutíme zvykat si na naši přítomnost.
 

Příbytek pro činčilu a jeho výbava

Ideálním místem, kde činčilu chovat, je prostorná voliéra nebo klec umístěna v tmavším koutě bytu, kde je nižší teplota (chodba), a hlavně tam, kde nebude díky svému nočnímu životu nikoho z rodiny rušit. Minimální velikost klece by měla být 50 x 50 x 60 cm.

V žádné kleci by neměla chybět boudička na přespání. Dále pak jsou to různá vyvýšená místa, odkud mohou pozorovat okolí. K dalšímu vybavení patří miska na potravu, jesličky na seno, napáječka na vodu a koupelnička s pískem, kterou můžeme ale do klece umisťovat jen občas. Pokud nám to prostor klece dovolí, můžeme do ní dát kus kmene (nejlépe hodně kroucený a členěný) nebo silnější větev, po které mohou zvířátka šplhat a zároveň si na ní obrušovat zuby.

Na dno voliéry nebo klece je vhodné nasypat hobliny nebo hrubé piliny.
 

Čím činčilu krmit?

U krmení činčil je třeba dbát na to, že v přírodě jsou zvyklé živit se výhradně rostlinnou potravou, takže bychom se měli zásadně vyhnout jejich překrmování. Ideální stravou jsou granule speciálně určené pro činčily. Jedna činčila by měla mít asi 20–25 gramů potravy denně, což je zhruba jedna polévková lžíce.

Další nezbytnou součástí potravy je seno, které by mělo být spíše hrubší. Ideální je dávat seno do jesliček do klece. Radost uděláte činčilám obyčejným bodlákem, který jim velice chutná, a dále pak sušeným ovocem, jako jsou křížaly nebo třeba rozinky.

Aby měly činčily neustále na čem brousit zoubky, musejí mít v kleci stále nějakou větvičku, nejlépe z ovocných stromů.
 

Top