Pšeničné otruby, které jsou získávány jako vedlejší produkt při výrobě mouky jsou dnes velmi diskutovanou surovinou jak pro výrobu krmiv, tak pro lidskou výživu, opředenou mnoha mýty. Často jsou laiky chápany pouze jako odpadní produkt mlynářského průmyslu, a tudíž dokáží vzbudit přirozenou nedůvěru nebo dokonce obavy z jejich použití. Toto však není na místě. Abychom dokázali pochopit a ocenit jejich výjimečné vlastnosti, musíme se zaměřit na to, z čeho se otruby skládají a uvědomit si, že obilné zrno je živý organismus, který má zajistit pokračování další rostlinné generace.
Z morfologického hlediska je skladba obilky přibližně stejná u všech druhů obilovin a z větší části se liší především poměrem zastoupení jednotlivých vrstev zrna a tvarem. Obilné zrno obsahuje asi 60 – 70 % polysacharidů, 9 -14 % bílkovin a zhruba 1 – 5 % tuků. Je významné také z hlediska obsahu vitamínů skupiny B a E. Mezi minerální látky, které jsou zastoupené více v obalových vrstvách zrna než v endospermu, patří např. vápník, železo, hořčík, měď, mangan, zinek a fosfor. Jejich množství jsou velice proměnlivá v závislosti na druhu rostliny, klimatických podmínkách a agrotechnice pěstování.
Otruby, které můžeme nazývat jako exosperm hrají velice významnou roli při ochraně zrna před vnějšími mechanickými nebo biologickými vlivy. Z tohoto důvodu nalezneme v otrubách i velké množství bioaktivních látek, které tuto ochranu endospermu pomáhají zajišťovat.  Do otrub přechází také složky aleuronové vrstvy, které jsou bohaté na nelepkovou bílkovinu a složky ostatních obalových vrstev, kterých se ceníme především pro zdroj významné skupiny polysacharidů i dalších látek, které můžeme obecně označit jako vlákninu.