Norská lesní kočka

Toto plemeno, na něž jsou Norové náležitě hrdí, je norským národním plemenem. Na tamějších výstavách není výjimkou, že je zde vystavována až stovka těchto koček najednou a tvoří i třetinu všech vystavovaných exemplářů. Norská lesní kočka byla vyšlechtěna z původně běžně se vyskytujících domácích koček a plánovitým chovem bylo dosaženo ustálení jejích typických znaků.

Počátky šlechtění tohoto plemene se datují do třicátých let 20. století. Podle jedné z mnoha teorií se na vzniku norské lesní kočky podílela kočka divoká, žijící ve Skotsku. Do Norska se údajně dostala na lodích mořeplavců. Všeobecně se má za to, že předkové tohoto plemene žili v severním Rusku nejméně 1000 let.
 

Charakteristika plemene Norská lesní kočka

Hmotnost dospělé kočky se pohybuje mezi 3 až 9 kilogramy. Norská lesní kočka může svým vzhledem připomínat rysa. Přes svůj hrozivý výraz a zálibu v lovu je jemným a milým domácím společníkem.

Velká plemena koček, dlouhosrsté kočkyNorská lesní kočka je velmi podobná mainské kočce. Jedná se o velké, robustní a dlouhosrsté kočky odolné vůči vlivům počasí, které se vyvinuly v chladném a drsném podnebí. Norská lesní kočka má zadní nohy poněkud delší než přední, což se odráží na jejích mimořádných lezeckých schopnostech.

Ocas norské lesní kočky je velmi dlouhý a huňatý. Pokud položíme její ocas na hřbet směrem k hlavě, měl by dosahovat až ke krku.

Má dvojitou srst, dospělí jedinci by měli mít límec a „kalhoty“. Pochází z drsných podmínek a je velmi dobře chráněna před nepřízní živlů. Má lehce mastnou vrchní krycí srst, díky níž je ještě odolnější vůči vodě než jiné dlouhosrsté severské kočky.

Vysoký výskyt přirozené mramorované kresby srsti svědčí o tom, že toto plemeno má patrně nejblíže ke svým divokým předkům. Nejpůvodnější barvou je zlatá mramorovaná, ale uznané jsou všechny barvy kromě siamské kresby.
 

Co byste měli vědět, než si Norskou lesní kočku pořídíte?

Péče o srst není nijak náročná. V teplém počasí silně líná.

Norská lesní kočka je milým domácím společníkem, vůči lidem se ale chová odměřeně a odhodlaně brání své území před ostatními kočkami. Miluje lov a je obratným lovcem ryb.

Při chovu norských lesních koček je nutno pamatovat v každé roční době na možnost venkovního výběhu, alespoň na balkon nebo do voliéry. Při výlučně pokojovém chovu se totiž typická textura srsti ztrácí vlivem nepřirozeně vysoké teploty prostředí. Z tohoto důvodu není úplně vhodné chovat toto plemeno ve městě v bytě.