Perská kočka

Dlouhosrstá kočičí plemenaO zemi původu těchto koček bylo řečeno mnoho teorií. Persie (dnešní Írán) zřejmě nebude jedinou zemí, odkud prapředci dnešních peršanek pocházeli. První exempláře dlouhosrstých koček byly dovezeny do Anglie a Francie v 16. století z Turecka.

Perská kočka je téměř bez výjimky nejoblíbenějším kočičím plemenem na světě. Na výstavách se objevují již více než sto let a v tomto ohledu za sebou mají nejdelší historii. Dlouhosrstá perská kočka pravděpodobně pochází z hor Malé Asie.
 

Charakteristika plemene Perská kočka

Pod svým hustým kožichem jsou peršanky velké a pevně stavěné kočky. Dlouhá srst není důsledkem působení chladnějšího podnebí, ale přirozené mutace. Ocas je relativně krátký, ale velmi chundelatý.

Jen málo koček vypadá stejně působivě jako zdravá, mladá a udržovaná perská kočka. Důležitým faktorem k hezkému vzhledu je důkladná péče o srst, která je hlavním poznávacím faktorem tohoto plemene. V současné době se perské kočky uznávají asi ve 300 barevných variantách a stále přibývají další. Některé barvy jsou velmi časté, jiné jsou zase vzácné a některé existují jen jako teoreticky možné.

Perské kočky dospívají později a neměly by se rozmnožovat dříve než ve dvou letech.
 

Co byste měli vědět, než si Perskou kočku pořídíte?

Peršanky disponují dlouhou, splývavou a hedvábnou srstí, proto je třeba je důkladně každý den kartáčovat a česat. Kočku je vhodné občas vykoupat v kvalitním kočičím šamponu a kondicionéru a při sušení dobře rozčesat. Na tuto péči by mělo být koťátko naučené již od chovatele před odchodem do nového domova.

Během roku srst líná a mnozí chovatelé raději nechají své kočky ostříhat, pokud je neposílají na výstavy.

Pro svoji mírnou a klidnou povahu je peršanka ideální domácí kočka. Miluje lidi a je ráda v jejich společnosti. Družnost se vztahuje i na ostatní kočky, peršanky rády přijímají nové členy domácnosti. 

Nejsou hlučné ani nezbedné a mohou žít spokojeně i v bytě, ale mají-li přístup ven, jsou zdatnými lovci.

Toto plemeno je vyšlechtěno s mimořádně plochou obličejovou partií. Nos má natolik potlačen, že je téměř v jedné rovině s očima. Kvůli tomu mívá kočka často potíže s ucpanými slznými kanálky.

Hluchota se vyskytuje u všech plemen nesoucích dominantní gen pro bílou srst, zejména u zvířat s modrýma očima. Je takřka neléčitelná.