Sibiřská kočka

Historie chovu sibiřské kočky sahá teprve do 80. let minulého století, z hlediska chovatelství se tedy jedná o plemeno velmi mladé. Polodlouhosrstá, mohutně stavěná kočka, která se jako kočka domácí hojně vyskytuje v bývalém SSSR. Jednalo se však převážně o kočky domácí či volně žijící (odchytávané) ve velkých městech, tj. v tehdejším Leningradě, Moskvě, Oděse, Kujbyševě a jejich okolí.
 

Charakteristika plemene Sibiřská kočka

Neagresivní a čistotná kočkaHlava sibiřských koček má tvar tupého klínu. Tělo je zavalité, na nižších nohách. Srst je polodlouhá, hedvábná, se značným délkovým rozdílem v létě a v zimě.

Sibiřské kočky se vyskytují v barvách s kresbou nebo jednobarevné, a to buď v kombinaci s bílou barvou ve formě skvrn, nebo bez bílé barvy. Do značné míry se tyto kočky podobají mainským mývalým kočkám. Rozdíl má být patrný hlavně v textuře srsti a stavbě těla.
 

Péče o srst Sibiřské kočky

Péče o srst je v případě sibiřské kočky pravidelné pudrování a následné vyčesávání odumřelých chlupů a dalších nečistot ze srsti pomocí kartáče s jemnými kovovými drátky. Obecně stačí kočku napudrovat jednou za měsíc (nebo dle potřeby) a česat jedenkrát týdně. Srst sibiřských koček totiž nemá tendenci k plstnatění jako např. srst perských koček a je celkově nesrovnatelně více „samočistící a bezúdržbová“.

Díky své bohaté srsti většina sibiřských koček uvítá možnost pobytu venku i za nepříliš příznivého počasí (volný výběh, venkovní voliéra). Ty, které jsou celoročně chované v bytě, zpravidla dávají přednost chladnějším místům (dlažba, koupelna, balkón). To ovšem neznamená, že by jejich celoroční chov v bytě nebyl možný, nebo dokonce nevhodný. Pouze je třeba si uvědomit, že pro výbornou kondici, kvalitu a hustotu srsti sibiřské kočky jsou nižší teploty nezbytné.
 

Co byste měli vědět, než si Sibiřskou kočku pořídíte?

Sibiřské kočky jsou komunikativní a společenské. Jsou inteligentní, přemýšlivé a hrdé, ale zároveň k nám lidem neuvěřitelně shovívavé. Rády si s lidmi i ostatními zvířecími členy domácnosti nahlas povídají, jejich jemné zvukové projevy jsou však lidskému uchu příjemné. Něžné povrkávání a občasné mňouknutí či vyštěknutí se po čase stane součástí slovníku celé domácnosti.

Kdo si domů pořizuje sibiřskou kočku, pořizuje si věrného a oddaného kamaráda, který má velký smysl pro humor, rád se účastní veškerého dění v bytě či domě, u všeho s oblibou asistuje, občas vymýšlí pěkné lumpárny. Sibiřka je velmi vnímavá k pocitům a náladám lidí, vytváří si zpravidla velmi pevný vztah ke „svému“ člověku, ostatní členové domácnosti jsou ale pro ni také důležití.

Polodlouhosrstá kočkaSibiřská kočka není agresivní ani přehnaně plachá či nedůvěřivá, výborně se proto hodí k dětem, jiným kočičkám, ale i psům – sama je v podstatě takový „kočkopes“, kterého je snadné naučit venku chodit na postrojku, ale i aportovat gumičku do vlasů nebo papírový míček.

Doma ráda sedí na okně nebo na balkóně a pozoruje, co je venku nového. Miluje výšky, ráda šplhá až ke stropu po všem, po čem se dá. S nákupem vysokého šplhadla (odpočívadla) tedy rozhodně neotálejte.

Je velmi čistotná a rychle se naučí brousit si drápky pouze na místech k tomuto účelu vámi vyhrazených (sisalové škrabadlo, staré křeslo apod.).

Jak se říká, ve dvou se to lépe táhne a o sibiřských kočkách to platí dvojnásob. Jsou skutečně velmi společenské, a i když zase ne tolik aktivní a náročné jako např. kočky siamské, samota jim rozhodně nesvědčí. Jestliže si tedy tuto kočičku chcete pořídit a již dopředu víte, že celé dny trávíte v práci mimo domov, vezměte si domů sibiřky raději rovnou dvě a budete šťastnější vy i vaše kočky.