Typy jednotlivých včelích úlů

Než přišel v roce 1851 Lorain Lorenzo Langstort s novým nástavkovým úlem, používaly se tzv. špalkové úly – stojany a ležany. Inovativní byl začátek 20. století, kdy se začaly vyrábět úly se zadním přístupem. Byly rozdílné v detailech provedení a v rozměrech rámků. Úly se začaly přizpůsobovat krajovým parametrům, aby se mohla co nejvíce využít snůška medu. Tím vznikly úly s názvy jako: slezský stojan, český stojan, budečský úl apod.

Podle materiálu úly dělíme na umělohmotné nebo dřevěné z kulatiny či prken. V dřívějších dobách se také často vyráběli ze slámy nebo hlíny.

Dále úly řadíme podle díla na úly s rozběrným dílem (s rámky) nebo s nerozběrným dílem (bez rámků či trámků). Díle rozebiratelné není, po vyříznutí už ho nelze dát znovu k včelám k opětovnému použití.

Úly mohou mít různé velikosti. Některé mají neměnnou velikost s pevně stanoveným prostorem, který nelze změnit, nebo jen zřídka. Bývají to úly dvouprostorové, tvořené z plodiště a medníku, nebo může být jednoprostorový, tvořený z košnice. Variabilní úly lze pomocí pater z nástavků zmenšovat i zvětšovat. Nástavky se na sebe dají dle potřeby stavět, či přehazovat.

Úly se liší také silou stěn. Tenkostěnné úly mívají stěny o maximální tloušťce 25 mm. Většinou bývá jen 19 mm a 3 mm sololit. U izolovaných (uteplených) úlů bývá třívrstvá konstrukce, s vnitřní a vnější vrstvou tvořenou z dřeva nebo sololitu a prostřední z polystyrenu. Tato varianta je pro včely nejvhodnější, i když pro včelaře je nejjednodušší tenkostěnný z důvodu snadné údržby, výroby a dezinfekce. V tenkostěnném úlu včely rychleji reagují na změny teplot, avšak izolovaný úl zabraňuje přehřívání.

Včelař si může úl zvolit i na základě přístupnosti. Nástavkový úl se skládá z několika bedýnek na rámky, které se dají různě přestavovat. Vrchem přístupné úly nazýváme leženy. Jsou tvořený z vedle sebe poskládaných vysokých plástů. Úly s přístupem zezadu, umožňují snadnou manipulaci s česnem. Aby se však dalo vyndat česno z prvního plástu, musí se nejdřív zezadu vyjmout všechny plásty.

Máme i úly nízkonástavkové či vysokonástavkové. Nízkonástavkové bývají stejně veliké v rozmezí

17 – 18 cm. Usnadňují práci a manipulaci s celými nástavky. Med je častěji odebiratelný. Vysokonástavkové úly se stejnou velikostí nástavků se pohybují mezi 20 – 24 cm. Nástavky plné medu jsou však velmi těžké. Vyšší rámky jsou pro včely dobré z hlediska termoregulace při jarním rozvoji.

Úly můžeme také rozdělit podle konstrukce. Jde o tzv. úly s vlastní konstrukcí. Jedná se buď o domácí výrobu, nebo na zakázku. Dále máme úly s nejednotným standardem. Typickým příkladem je česká národní míra 39 x 24 cm. Rámek je jednotný, ale typů úlů je velké množství.

Nejčastěji jsou k dostání plně standardizované úly, které jsou plně kompatibilní. Mezi typické zástupce patří úl Langstroth.

Atypické úly

 Neckový, neboli trámkový, úl má boční stěny sešikmené a rámky bez boční a spodní loučky. Jedná se o úl typu ležan a patří mezi nízkonákladové. Nepoužívají se mezistěny. Ani nemusíte pořizovat medomet, jelikož se med lisuje.

Podobně je na tom Warré úl, což je nástavkový úl s rámky bez spodních louček. I zde se med lisuje a nejsou zapotřebí mezistěny.

Demonstrační úl slouží jako ukázkový úl práce se včelami. Stěny úlu jsou skleněné a mezi ně se pak vloží plásty, aby na ně bylo dobře vidět z obou stran.

Jaký úl pořídit do začátku včelaření

Pro začátečníky se doporučuje používat nízkonástavkový úl Langstrot, z důvodu:

  1. Je představitelem standardizovaného systému
  2. Díky výšce umožňuje více variant včelaření
  3. Snadná obsluha
  4. Jde vyrábět svépomocí
  5. Je k dostání od bezpočtu výrobců
  6. Při přechodu na jiný systém, ho lze použít jako medník