Afghánský chrt

Rychlý lovecký pesPodobiznu afghánského chrta můžete najít na náhrobcích, na svitcích papyru a zdech skal. Nejstarší vyobrazení pochází asi z roku 2200 před Kristem. V době starověkých egyptských vládců honil afghánský chrt zvěř v nilském údolí. Obrovskou popularitu získávala tomuto plemenu po celá staletí jeho všestrannost. Afgháni dokážou stejně dobře honit jelena, králíka, vlka, gazelu, šakala i sviště. K úlohám, které tento pes za svoji čtyřtisíciletou historii měl, se řadí povinnost strážce hranic a horského ovčáka. Tahle přizpůsobivost vedla k tomu, že si ve druhé polovině 19. století získal přízeň britských důstojníků. Šíření plemene téměř zastavila první světová válka, kdy byly uzavřeny hranice, ale v roce 1925 se proces obnovil nejprve v Anglii a později ve Spojených státech, takže už v polovině 30. let byl ve Spojených státech klub chovatelů afghánských chrtů.
 

Charakteristika plemene Afghánský chrt

Tento vznešený příslušník chrtí rodiny je především lovec, který loví na viděnou (kromě čichu a sluchu užívá především zrak). Jeho srst je uzpůsobena tak, aby ho chránila před trním a křovím, kterým musí při honění zvěře proběhnout.

Pes bývá asi 67–73 cm vysoký a váží 23–29 kg. Má velké tlapky a mocné hýžďové partie, přičemž stehenní kosti zadních nohou jsou posazeny výše a šířeji než u většiny psů. Afghán dokáže překonávat nejnáročnější terén a pohybuje se mrštně po žhavém písku, po kamenité pláni i přes lesní polomy. Má velkou vytrvalost v běhu a silný stisk čelistí. Jsou známy případy, kdy afghánští chrti uštvali leoparda. Rychlost má tento chrt sice o trochu nižší než Grejhaund, ale přesto vynikající. Když se rozběhne do svého ideálního tempa, klade zadní nohy do stop předních.

Zbarven je afghánský chrt obvykle černě s kaštanovými skvrnami nebo trojbarevně.
 

Afghánský chrt je samostatný pes

Hrdý afghánský chrt se dokáže chovat vznešeně a někdy až odtažitě, ale odstup si drží především od neznámých lidí, zatímco k bezprostředním členům rodiny se chová velmi přívětivě až hravě. Jeho samotářství lze přičíst specifickým dovednostem, které uplatňuje při lovu. Na honech se vždy pohyboval dost daleko před jezdci a tak býval většinou odkázán sám na sebe. Proto se u něho vyvinul duch nezávislosti, který někteří cvičitelé občas chybně pokládají za „malou učenlivost“. Povaha afghánského chrta je však stejně svébytná jako jeho běžecký styl.