Americký kokršpaněl

Pes vhodný do bytu a k dětem
Americký kokršpaněl vznikl šlechtěním anglického kokršpaněla, který se dostal do Ameriky s anglickými přistěhovalci začátkem 17. století. Tento pes byl původně používán k lovu, ale později se stal díky svému vzhledu spíše plemenem společenským. Nehledě na jeho dlouhou srst, která je k lovu velmi nepraktická.

Americký kokršpaněl je velmi milý a inteligentní pes bez náznaku bázlivosti. I přesto mohou být některá štěňata ze začátku poněkud ustrašená, proto je třeba při socializaci postupovat velmi opatrně a s citem. Je hravý, veselý a přátelský k lidem i zvířatům. Není agresivní, miluje pohyb, dlouhé procházky a pohyb obecně.
 

Americký kokršpaněl je vhodný pro agility

Díky svému temperamentu potřebují tito pejsci každodenní zaměstnání v podobě tréninku, agility nebo jakékoliv jiné aktivity nebo hry, které ho dostatečně unaví. Je přirozeně poslušný, uznává autoritu majitele a neprahne po vyšším, nebo dokonce vůdčím postavení ve „smečce“, takže může jeho výchovu velmi dobře zvládnout i úplný začátečník.

Tito psi váží od 7 do 14 kilogramů s rozdílem u psů a fen. Ty bývají zpravidla menší a drobnější. V průměru se tito psi dožívají od 12 do 15 let. Platí ale samozřejmě, že každý pes stejně jako člověk je individualita, takže tomu tak přesně nemusí být.

Srst je krátká a jemná, na hlavě hedvábná, na trupu středně dlouhá s dostatečně hustou podsadou, která zajišťuje ochranu před nepříznivým počasím. Na uších, hrudi, břiše a na končetinách musí být srst dlouhá. O srst je třeba velmi dobře pečovat, nejlépe každý den. Je třeba ji česat a koupat psím šamponem. Jen tak docílíme toho, že bude srst stále krásně hebká a lesklá.
 

Jiné zbarvení kokršpaněla - jiná povaha

Kokři se vyskytují ve více zbarveních, a to v černé, mahagonově červené, játrové a světle krémové. Podle zbarvení se mění i povaha psa.

Černí kokršpanělé se vyznačují tím, že si nechtějí tolik hrát s cizími psy. Doma jsou oproti tomu přátelští a milí, ale když jsou ponechání sami, mohou zlobit a ničit zařízení bytu.

Červení si stejně jako černí nechtějí příliš hrát s cizími zvířaty a jsou zpravidla více neposlušní, ale samotu zvládají dobře.

Černobílí kokři jsou velice hraví, milují děti a cizí lidi. Ze všech zbarvení jsou nejposlušnější a samotu doma také velmi dobře zvládají.
 

Kokr je spíše domácí pes

Pro kokry jsou typické dlouhé převislé uši, které produkují větší množství mazu, a proto musíme uši pravidelně čistit, nejlépe tkaninou. Pozor ale, abychom nezajeli příliš hluboko, abychom nenarušili zvukovod.

Ocas se těmto psům kupíruje. I tak jím ale pejsci projevují radost a velmi mocně jím vrtí.

Vzhledem k jejich osrstění a velmi společenské povaze není vhodné chovat tyto pejsky venku na zahradě nebo v kotci. Doma vám budou perfektními společníky.