Anglický špringršpaněl

První zmínky o tomto plemenu jsou ze 14. století. Jeho jméno vzniklo z jeho původního využití a to bylo plašení ptactva (spring = plašit). Dnes se tento pes používá pro lovecké účely, hledání, vyhánění a přinášení zvěře.

Váha špringršpanělů se pohybuje mezi 21 až 24 kilogramy a dorůstají do výšky od 48 do 51 centimetrů.
 

Anglického špringršpaněla snadno vycvičíte

Tito psi jsou hraví a kamarádští, velice vázáni na majitele a svoji rodinu, v některých případech se mohou stát až závislými. Rád a rychle se učí, a proto je s ním výcvik velmi snadný.

Je to výborný plavec a skokan. Skokan proto, že původně měl za úkol plašit ptáky a dělal to tak, že na ně do výšky vyskakoval. Je velmi vytrvalý a disponuje přemírou energie. Proto je třeba s ním denně nejenom chodit na procházky, ale vymýšlet pro něj i adekvátní zábavu buď v podobě běhání, agility, nebo plavání, které ho baví nejvíce, nebo jakékoliv jiné formy hraní, při které se dostatečně unaví.

Tito psi nesnesou tvrdé a hrubé zacházení, a proto je třeba s nimi při výcviku pracovat s veškerým klidem a nejlépe se poradit s někým, kdo neuznává fyzické tresty. Špringršpanělé se vám za to odmění svou vděčností a poslušností.
 

Lovecký pes se silnými čelistmi

Tito psi byli využíváni společně s ohaři ke slídění a hledání kořisti při honech. Anglický špringršpaněl má silné čelisti s horními řezáky, které těsně překrývají spodní. Celkově je to silný a svalnatý pes, jehož lovecké schopnosti se nezapřou.

Ideální je chovat jej ve smečce, protože je to plemeno společenské a samota mu nesvědčí. Je mu cizí jakákoliv nadřazenost, takže vyjde s jakýmkoliv zvířetem, které budete mít v domácnosti.
 

Co byste měli vědět, než si anglického špringršpaněla pořídíte?

Srst těchto psů je hustá a dlouhá a tím pádem je takřka samočisticí. Mytí šamponem není nutné, a dokonce se přímo nedoporučuje. O srst je třeba pečovat nejlépe denně česáním. Zabráníte tím zacuchávání a lámavosti chlupů. Minimálně 2x ročně by se měla srst stříhat.

Barva srsti může být černobílá nebo hnědobílá, případně kombinace těchto barev s tzv. pálením.

Větší pozornost je třeba věnovat uším, neboť u těchto psů je větší riziko zánětu zvukovodu. Proto je třeba uši nejlépe každý den kontrolovat a pravidelně ručně vytrhávat přebytečné chlupy. Ideální je poradit se na toto téma s veterinářem, který vám přesně řekne, jak postupovat.