Búrský buldok

Pes vhodný k dětem, pes na hlídání
V 17. století byl vyšlechtěn v oblasti dnešní Jihoafrické republiky. Původní využití těchto psů bylo na hlídání majetku, ochranu dětí a domácích zvířat. Výjimečně byl používán k lovu divoké zvěře. Ve 20. století téměř vymřel, protože nebyl zájem o velké psy s loveckými pudy. Později založilo pár nadšených chovatelů sdružení, díky němuž se toto plemeno opět dostalo do popředí a začalo se používat k původním účelům.
 

Charakteristické rysy buldoka búrského

Samci bývají samozřejmě větší, jejich váha se pohybuje od 69 do 90 kilogramů a dorůstají do výšky od 64 do 70 centimetrů. Samice mají od 50 do 65 kilogramů a měří 59–65 centimetrů. Mohou se dožít 10 až 12 let.

Barvu mohou mít velice různorodou. Od žíhané, světle žlutohnědé, piebald (bílá strakatost), přes krémovou, mahagonovou, červenou až po hnědou. Jsou to velmi inteligentní psi, kteří se umí rozhodovat sami.
 

Búrský buldok má obrovské ochranitelské pudy

Oceníte je jako výborné hlídače, a proto je třeba mít dobře zabezpečenou zahradu, pokud máme možnost tam psa mít. Obecně jsou tito psi ostražitější až agresivní k cizím lidem a zvířatům, takže v případě návštěvy je třeba spíše než psa zahánět ho dobře s návštěvou seznámit. Svoji rodinu, „smečku“, ale milují nade vše, obzvlášť pak děti a mají obrovské ochranitelské pudy.

Samotu špatně snáší. Potřebují neustálý kontakt s rodinou.
 

Co byste měli vědět, než si búrského buldoka pořídíte?

Buldoci jsou citlivější na chladné počasí, a proto je lepší je chovat doma s možností výběhu ven.

Jejich srst je krátká a hustá, nevyžaduje žádnou mimořádnou péči. Na jaře a na podzim líná, takže je třeba se připravit na to, že v domácnosti bude větší množství chlupů. Předejít tomu lze samozřejmě pravidelným vyčesáváním. Mytí šamponem jim nevadí, jen je třeba vybrat vhodný psí.

Toto plemeno je velice aktivní a překvapivě mrštné a hravé. Nevyžaduje žádné větší vyřádění, ale samozřejmostí jsou procházky. Nehodí se k němu agility a podobné aktivity.

Samci bývají zpravidla dominantnější. Při výcviku je třeba postupovat klidně, ale důsledně, aby bylo hned od začátku zřejmé, kdo je pán. Výcvik by měl vést zkušenější chovatel. Je třeba zcela vynechat násilí a psa fyzicky netrestat. Mohl by si pak vypěstovat averzi vůči pánovi a být agresivní.

Toto plemeno, jako většina velkých psů, trpí na klouby a nemoci srdce. Jako štěňata se nesmí namáhat dlouhými procházkami a zbytečným chozením po schodech. Je třeba dopřát psovi kvalitní stravu speciálně pro obří plemena.