Japonský bobtail

Japonský bobtail

Toto plemeno krátkoocasých koček je chováno v Japonsku již řadu století, což dokazují dochované fresky a dřevořezby. První domácí kočky však byly do Japonska dovezeny z Číny nebo Koreje nejméně před tisíci lety. Tento časový údaj je doložen v deníku dvorní dámy čínské císařovny, v němž byly nalezeny zmínky o domácky chovaných kočkách. Jeden z nejstarších a také nejznámějších důkazů o existenci krátkoocasých koček byl nalezen v tokijském klášteře Gotokuji, kde je tato kočka zobrazena na nástěnné fresce jako symbol štěstí.

Středně velká kočka, střední plemena koček

 
Bobtailové žijí v Japonsku jako domácí miláčkové v mnoha domácnostech. Mimo svoji původní vlast začali být chováni v roce 1968, kdy jedna americká chovatelka dovezla první tři zvířata do USA. Později se uskutečnil dovoz dalších asi 40 zvířat a bobtailové si v USA velmi rychle získali oblibu. První evropskou zemí, kde se začali chovat, bylo Švýcarsko. Zásluhou prakticky jediného chovatele byli bobtailové v roce 1989 uznáni mezinárodní federací FIFe (mezinárodní federace koček).
 

Charakteristika plemene Japonský bobtail

Existuje jak polodlouhý, tak krátkosrstý japonský bobtail. Standard popisuje bobtaila jako středně velkou kočku se svalnatým protáhlým tělem. Kocouři jsou vždy větší než kočky.

Nohy bobtailů jsou vysoké a štíhlé, přičemž zadní jsou zřetelně vyšší než přední. Hlavní charakteristikou je ocas. Je krátký a stočený. Jeho celková délka je asi 15 cm, stočený měří asi 8 cm. Za normálních okolností je ocas stočen naprosto pevně a nelze jej natáhnout. Ocas nosí bobtail vzhůru, a protože je porostlý velmi hustou a poněkud delší srstí než zbytek těla, působí dojmem bambulky nebo králičího ocásku.

Srst na těle je krátká, délkou odpovídá přibližně srsti evropských koček, ale na rozdíl od ní má málo vyvinutou podsadu. Nejznámější a tradiční barva, ve které se bobtailové chovají, se nazývá Mi-Ke (želvovinové zbarvení s bílou). Další barvy, ve kterých se bobtailové uznávají, jsou bílá, černá, červená, černobílá a červenobílá.

Tyto bezesporu zvláštní kočky si příznivce získávají velmi snadno, a to nikoli svým výjimečným vzhledem, ale mimořádně milou a přítulnou povahou. Sympatické povahové rysy svědčí o staletí dlouhém úzkém soužití této kočky s člověkem a z něho plynoucí výborné adaptace na lidskou společnost. Na Východě se kočky ostatně vždy těšily větší přízni lidí než v Evropě a velmi mnoho plemen je založeno na zvířatech dovezených právě z asijských zemí, v nichž je cílevědomé chovatelství koček známo již řadu století, třebaže nebylo prováděno na vědeckých základech.
 

Top