Pískomil

První pískomily mongolské exportoval z oblasti jejich původu, severní Číny, do Paříže A. David už v polovině 19. století. I později se ale konaly různé expedice, při nichž byli pískomilové mongolští chytáni a poté dováženi do Evropy. Do osobního vlastnictví jednotlivých milovníků hlodavců se pískomilové mongolští dostali přes zoologické zahrady a laboratoře. Původně se vyskytovali jen v jedné barvě, tzv. přírodní neboli divoké, ale v průběhu času se k ní přidalo mnoho různých dalších barev. V posledních dvaceti letech se pískomil mongolský stal jedním z nejoblíbenějších malých hlodavců chovaných doma.

Pískomil mongolský se v zahraničí nazývá také pouštní krysa, ale tento druhý název je vlastně chybný. Pískomilové mongolští jsou totiž více příbuzní křečkům a tarbíkům než krysám a myším.
 

Charakteristika pískomila

Pískomilové jsou živá, čilá zvířátka a jejich pozorováním můžete strávit celé hodiny, protože neúnavně pobíhají, zkoumají, hrabou a trhají papír a jiný materiál na hnízdo. Pečovat o ně je velmi snadné, a když se s nimi zachází jemně, velice brzy zkrotnou, protože jejich přirozená zvědavost jim rychle pomůže překonat strach z toho, že je berete do ruky. Pískomil je jako domácí zvířátko společenský a zajímavý. Toho, kdo o něj pečuje, kousne jen tehdy, když už skutečně nebude mít žádnou jinou možnost úniku. Pískomil mongolský, o kterého se dobře pečuje a s nímž se dobře zachází, svého pána v podstatě nikdy nekousne.

Pískomilové, kteří se chovají doma, jsou obvykle pískomilové mongolští. Původně byli všichni pískově hnědí, ale teď se chovají v různých barvách – šedé, bílé, zlaté i černé.

Mongolští pískomilové se ve volné přírodě vyskytují především v rozsáhlých pouštích a stepích v Mongolsku a severní Číně. Na poušti, kde je velmi horké a suché podnebí, se před palčivým žárem a dravci musejí chránit. Vyhrabávají si proto nory hluboko v zemi a málokdy se odvažují ven dřív než večer, kdy zapadá slunce.
 

Příbytek pro pískomila a jeho výbava

Domácí pískomilové se nemusejí skrývat před sluncem nebo si sami hledat potravu, ale stále mají stejně instinkty jako jejich divocí soukmenovci. Proto potřebují dostatek prostoru a možností, aby mohli hrabat, zahrabávat se, pobíhat a zkoumat. Na rozdíl od ostatních hlodavců nejsou aktivní jen v noci, ale také ve dne.

Pískomila je ideální chovat v kovové kleci nebo ve skleněném akváriu. Vzhledem k tomu, že rádi hrabou, je ideální zvolit podestýlku z písku, kterou kvůli vzdušnosti promícháme s dřevěnými hoblinami a senem. Velmi rychle si v ní vyhrabou systém chodbiček, a to v takové velikosti, kterou jim dovolí prostor nádrže a tloušťka podestýlky. V takovém zařízení se pískomilové cítí nejlépe a vy získáte více příležitostí sledovat jejich přirozené chování.

Pískomilové jsou celkem čistotná stvoření a naučí se velmi rychle chodit vykonávat potřebu do jednoho rohu klece. Tu pak dvakrát do týdne vyčistěte. Celou klec pak čistíme jednou do měsíce. Pravidelně je nutné ale vyhazovat z klece nesežrané zbytky ovoce nebo zeleniny.

Pískomilové mongolští jsou nesmírně zvědaví, často stojí na zadních končetinách, aby dobře viděli po okolí. Nutné je myslet také na to, že pískomilové dovedou skvěle skákat a snadno ze svého příbytku utečou, jestliže jim dostatečně nezamezíte cestu ven.

V chovném zařízení by rozhodně neměla chybět budka pro spaní. Ideální je dřevěná, protože pískomil je hlodavec a nic nebude ponecháno bez povšimnutí jeho zoubků. Proto je ideální vybírat veškeré vybavení chovného zařízení z přírodních materiálů.

Dejte pískomilům dostatek příležitostí ke šplhání. Existují různá dřevěná hřiště pro hlodavce, šplhadla, prolézačky nebo žebříky, na kterých se každý pískomil dostatečně vyřádí. Pískomilové mongolští se rádi myjí v čistém bílém písku, který jim můžete dávat párkrát do týdne do klece ve zvláštní misce.

Pokud chcete vzít pískomila do ruky, uchopte ho za kořen ocasu, tedy hned u těla a přitom ho současně podepřete druhou rukou. Nikdy neberte pískomila mongolského za konec ocasu nebo v jeho polovině, aniž byste ho přitom nepodpírali pod tělem. Ocas se snadno uvolní a potom už nikdy nenaroste! To je přirozený prostředek úniku, kterým se tato zvířátka mohou ve volné přírodě zachránit ze spárů dravce.
 

Je rád ve společnosti dalších pískomilů

Téměř všichni pískomilové mají sociální cítění. To znamená, že je lze jen velmi těžko nebo vůbec ne chovat osamoceně. V přírodě žijí v koloniích, takže domácí pískomilové jsou šťastnější, když je chováte v páru nebo ve skupině. Pokud jim společnost chybí, vyvine se u pískomila porucha chování a ten se pak postupně doslova usouží žalem. Pískomily je proto nutné pořizovat nejméně po dvou, ale ideální je nechat je žít společně s několika dalšími exempláři.

Dospělí jedinci, kteří se neznají, na sebe budou téměř bez výjimky reagovat agresivně. Pískomilové se vzájemně rozeznávají podle pachu. Pokud budete mít některé členy skupiny několik dní zvlášť, existuje velké nebezpečí, že je po návratu skupina už nepozná a v důsledku toho s nimi začne bojovat. Proto nikdy neoddělujte pískomila od skupiny bez vážného důvodu.
 

Čím pískomila krmit?

Pískomilové jsou zvyklí na skromný jídelníček. Vody a potravy je v poušti, kde divocí pískomilové žijí, málo. Těla pískomilů jsou proto uzpůsobena tak, aby tu trochu vody, kterou najdou, využila co nejlépe. V důsledku toho, kde pískomilové žijí, jsou zvyklí na jídelníček chudý na bílkoviny a jejich trávicí ústrojí je tomu také uzpůsobeno. Malí pískomilové musejí strávit hodiny tím, že hledají semínka, kořínky, hmyz a tu a tam nějakou zelenou rostlinu k jídlu.

Při domácím chovu pískomila musíte počítat přibližně s deseti až patnácti gramy potravy pro jednoho pískomila denně. Jejich trávicí ústrojí je na tak malé dávky potravy a vody uzpůsobeno. Příliš bohatá strava se slunečnicovými semínky nebo oříšky pro ně není zdravá. Vhodná je míchaná směs pro hlodavce, když ji doplňujete malými dávkami živočišných bílkovin (mouční červi) a malými kousky ovoce a zeleniny, jako jsou jablka a brokolice. Je nutné, aby byl v zařízení stále dostatek sena. Napáječka s čerstvou vodou je v kleci nezbytností. Pískomilové pak pijí dle své potřeby.

Na to, aby si brousili zuby, potřebují pískomilové v kleci dostatek větviček z vrby nebo z ovocných stromů.