Když se pes chová jinak
Jako poruchy chování označujeme stavy, kdy se pes chová jinak, než je obvyklé (je třeba zohlednit pohlaví a věkovou kategorii). Většinou tyto stavy představují problém pro majitele i samotného psa. Některé poruchy mohou způsobit léky nebo třeba „splašené“ hormony (například při falešné březosti u fen).
Další projevy problémového chování mohou být způsobené nemocí (agresivita po úrazu nebo při bolestivosti kloubů, úzkost při hluchotě apod.).
Některé typy chování vznikají ze stresu, nudy a nedostatku podnětů nebo kvůli špatným životním podmínkám. Nežádoucím příznakem ve změně chování je i to, pokud se pes začne pomočovat, což může být příznak zánětu močových cest, neurologické příznaky otravy nebo infekce, diabetes atd. Dále sem patří vedlejší účinky některých léčiv (nadměrné pití a močení při podávání kortikoidů).
Období strachu u štěňat
Nemají-li mláďata v raném věku dostatek zkušeností s lidmi, zvířaty nebo různými situacemi, v dospělosti se většinou tento nedostatek znalostí projeví jako strach. Štěňata by měla být dostatečně socializována ještě u matky. Nejdůležitější socializační období je od 4. do 12. týdne věku štěněte. Štěně by mělo být šetrně seznámeno s ostatními psy, lidmi, dětmi i některými situacemi.
Nejkritičtější období nastává ve věku 8 týdnů věku, které se také může nazývat obdobím strachu. Pokud je v této době štěně vystaveno nadměrného stimulu, může se u něj snadno vyvolat strach z dané situace. Po příchodu domů pomalu v socializaci pokračujeme. Od 3. měsíce je vhodné štěně seznamovat se situacemi ve venkovním prostředí (chůze na vodítku, jízda ve výtahu, návštěva veterináře, dopravní prostředky apod.)
Strach si pejsek může dále vypěstovat po prodělání nějaké špatné zkušenosti s určitým člověkem. Sem patří strach z bouřky, střelby, kdy je negativním podnětem sám hlasitý zvuk. Dále se sem řadí třeba strach nebo agrese vůči dětem, která vychází z předchozí špatné zkušenosti s nimi, kdy děti nějakým způsobem psovi ubližovaly.
Stereotypní chování u psů
S další příčinou je spojeno nejčastěji stereotypní chování, které se projevuje neustále se opakující stejnou činností. Nejlépe lze tuto poruchu demonstrovat u zvířat v zoologických zahradách, která často z nedostatku stimulů ve výběhu (z nudy) sem tam přecházejí okolo zdí. U psů se stereotypní chování často projevuje také popocházením, neklidem nebo poštěkáváním či nadměrným čištěním.
Špatný výcvik psů
Nedostatečný výcvik nebo špatnou výchovu psa velká část majitelů nevnímá jako problém. Jako příklad lze uvést tahání na vodítku, krádeže jídla, poškozování vybavení bytu, štěkání a nadměrné vítání při příchodu majitele (skákání). Tomuto lze jednoduše předejít dobře vedeným výcvikem.
Velká část poruch způsobených samotným majitelem psa se projeví jako dominantní agrese, protože majitel, aniž by si toho byl vědom, odmění nebo podpoří nevhodné chování a často tím zvýší i jeho dominanci. Jedná se například o škemrání o jídlo a dožadování se pozornosti, kdy majitel ve snaze, aby mu pes dal už konečně pokoj, povolí a psovi kousek jídla dá nebo si s ním začne hrát. Takto pes vždy dosáhne svého a začne mít pocit, že má nad majitelem navrch.
Dalším příkladem může být ignorování nebo neúmyslné podporování agrese. Při projevu agrese je pes fyzicky potrestán, tato situace je ze strany psa vnímána jen jako další agrese a nespojí si ji s tím, že dělá něco špatně. Také při soužití dvou psů v domácnosti bývá často podřízenější pes upřednostňován před dominantním, což u vůdčího psa vyvolá jen další vlnu agrese, protože se bude snažit znovu obhájit své vyšší místo ve smečce.
Zjištění příčiny nevhodného chování psa je nutnost
Pro zvládnutí určité poruchy chování je nutné najít přesnou příčinu. Se správnou anamnézou vám pomůže váš veterinář. Pro odkrytí problému jsou vhodné různé typy dotazníků, které díky širokému spektru otázek pokryjí všechny aspekty problému a majitele by například danou situaci nenapadlo ani zmínit, protože by mu v souvislosti s poruchou nepřišla důležitá.