Proč si psi zahrabávají kosti?

Pes ve své podstatě zahrabe vše, co se mu někdy dostane pod čumák, a právě tam, kde je jeho kořist v naprostém bezpečí. Zahrabávají si zkrátka kořist na horší časy. Takový úkryt nemívají zpravidla jen jeden a my se pak často divíme, co to vlastně v záhoncích najdeme – hračku, ohlodanou kost nebo klidně ponožku, kterou nepozorovaně ukradl z prádelního koše. Pes si totiž chce tímto způsobem pojistit, že se k jeho drahocenné věci nedostane žádný jiný pes nebo člověk, který by mu jeho majetek mohl odcizit. Vlastně se jedná i o jakousi psí zábavu, kterou si ukrátí nudnější část dne, kdy je páníček či panička zrovna v práci.

Zahrabávání kostí má jistou logiku, nebo aspoň svého času mělo, vlastně to bývala docela dobrá strategie pro přežití. Kost zahrabaná do hlíny je chráněná proti mouchám a červům. Jsou-li na ní zbytky masa, nemůže k ní sluníčko a vlastně je v jakési primitivní hliněné ledničce, zvlášť v oblastech s chladnějším podnebím. Zahrabané kosti si navíc nemusejí všimnout další hladová zvířata. Když ovšem takových kostí a zbytků jídla zahrabete víc a na různá místa, bude to nakonec k přežití stačit.
 

Jak eliminovat psí zahrabávání věcí?

Vzhledem k tomu, že psi byli po dlouhou dobu zvyklí schovávat si něco na horší časy, kdy je pak jejich skvěle vyvinutý čich dovedl k zakopanému pokladu, není divu, že to občas dělá i váš miláček. Pokud vám pes pravidelně ryje v záhonu, aby si schoval svůj poklad, je dobré posbírat mu všechny přebytečné hračky nebo kosti. Nechte mu vždy jen jednu nebo dvě věci na hraní a zbytek ukliďte. Hračky mu postupně obměňujte. Tím, že omezíte jejich množství, můžete trochu snížit jeho silnou touhu nosit různé poklady na zahradu.

V bytě můžete usměrnit tuto psí potřebu tím, že psa naučíte schovávat si oblíbenou hračku nebo kost pod deku. Udělejte z toho zajímavou hru, kterou si můžete zahrát párkrát do týdne.

I přesto, že se dnes psi nemusí strachovat o jídlo nebo kdy a kde se příště nažerou, jim jejich hluboce zakořeněný instinkt velí, že by stálo za to zahrabat si tu pěknou kost do země. Spíš je to tak, že kosti znovu najdou po čichu, protože paměť není zrovna jejich nejsilnější stránka.
 

Mistry v zahrabávání jsou teriéři

Pokud jde o hrabání, existují více a méně nadaná psí plemena. Asi největšími přeborníky jsou v tomto směru teriéři a vlastně to mají už ve jménu. Slovo teriér má původ u latinského terra, které znamená „země“. Teriéři si své jméno vysloužili díky zálibě v hrabání, protože oni nehrabou v zemi jen proto, aby odtamtud vydolovali myš či zakopanou kost, ale často i proto, že je to zkrátka a dobře baví.