Křečík džungarský

Křečík džungarský patří bezpochyby mezi nejpopulárnější zvířata tohoto druhu. Křečíci džungarští byli popsáni již v roce 1770. Původně pocházejí ze severního Kazachstánu (dnešní Sibiř). Tato zvířátka jsou ve světě známa pod různými jmény, říká se jim také křečíci sibiřští nebo „winter white“. Za poslední pojmenování vděčí křečíci tomu, že mají v zimě téměř bílou srst. V krátké historii křečíka džungarského jako laboratorního a domácího zvířete hrál důležitou roli Institut Maxe Plancka v Německu a zvláště vědec na něj napojený, Klas Hofmann. Ten se na konci 60. let zabýval především chovem a studiem tohoto druhu křečka.

Většina křečků a křečíků je aktivních navečer a v noci, ale doba, kdy se odvažuje ze své nory křečík džungarský vyjít, je velmi variabilní, někdy je to v noci, někdy také přes den nebo obojí.

Tito křečíci jsou velmi klidní. Nejsou to žádní čiperní běžci, ve svém konání jsou patřičně rozvážní. Možná se tím dá vysvětlit velká část jejich popularity. Křečíci džungarští neumějí nijak obratně šplhat.

V jejich vzájemné komunikaci a i při komunikaci s tím, kdo se o ně stará, tvoří důležitou součást pachy. Na břiše mají pachové žlázy, kterými si označují své teritorium. Pachovou žlázu rozeznáme podle odlišného zbarvení srsti v tomto místě. Zvířata se vzájemně identifikují podle pachu, nerozeznávají se tedy podle zevnějšku ani podle zvuků, které vyluzují.
 

Chovat křečíka džungarského samostatně, nebo ve skupině?

V přírodě žije křečík džungarský v malých skupinkách. Rovněž jako domácí zvíře má tento malý křečík rád společnost jiných křečíků. Můžete je chovat jako pár, ale také v malé skupince. Pořizujte si jednoho samečka a jednu nebo více samiček. Napodobíte tím nejlépe přirozený způsob života těchto zvířátek. Je samozřejmé, že při této kombinaci můžete očekávat pravidelně mladé. Pokud to není vaším cílem, můžete chovat pohromadě raději dva samečky. Pokud nejsou v dosahu žádné samičky, dokážou spolu dva samečkové většinou dobře vycházet.

Stejně jako u většiny křečků a pískomilů nejsou zvířata z již existující skupiny otevřená příchodu nováčků. To znamená, že do již sestavené skupiny křečků raději neumisťujte žádné dospělé křečíky, protože skupina bude tyto „vetřelce“ pronásledovat. Přesto není nemožné, aby byla do skupiny přidána dospělá zvířata. Všechna zvířata, která mají utvořit novou skupinu, dejte do neznámého prostředí bez pachů. Na tomto novém místě, kam si všechna zvířata přinesou svůj vlastní pach, nevznikne většinou důvod k šarvátkám.
 

Příbytek pro křečíka džungarského a jeho výbava

Křečíči džungarští jsou jako všichni křečci čistotná zvířata. Pravidelně se myjí a sami si udržují srst v čistotě. Většinou si ve výběhu vyberou jeden nebo dva rohy, které pak používají jako toalety. Močí vždy v tomto koutku, ale výkaly najdete po celém výběhu.

Křečíci neskáčou a nejsou ani dobrými šplhavci. Proto je můžete snadno chovat v neuzavřené skleněné nádrži. Pokud používáte klec s dráty, budete mít více práce s čištěním okolí. Kromě toho budete muset dohlédnout na to, aby klec stála mimo průvan. Klec nemusí být přehnaně velká, protože křečík džungarský nevyznává příliš aktivní způsob života.

Abyste předešli přílišnému tloustnutí křečíka, můžete mu do klece umístit kolo na běhání.

Křečíči mají rádi bezpečnou noru na spaní. Dno klece vystelte dřevěnými hoblinami. Křečíkům dávejte dostatek sena.

Výběh stačí čistit jednou týdně. Záleží samozřejmě na velikosti klece, pokud bude větší, můžete čistit až po dvou týdnech. Toaletní koutek byste měli čistit častěji, přibližně jednou za dva až tři dny.
 

Čím křečíka džungarského krmit?

Ve volné přírodě se křečík džungarský živí především semeny a hmyzem. Se zeleninou a ovocem to příliš nepřehánějte, protože by z nich mohl dostat průjem. Mrkev, jablka a hrušky jsou pro toto zvířátko lepší než zelenina, protože ta obsahuje relativně mnoho tekutin. Váš křečík džungarský nebude trpět žádným nedostatkem, pokud mu obstaráte kvalitní směs pro hlodavce. Mimo jiné mu můžete nabídnout živočišné bílkoviny jako hmyz nebo moučné červy.

Křečík džungarský moc nepije, ale dbejte na to, aby měl po ruce (nejlépe v napáječce) vždy čerstvou pitnou vodu.

Každý den odstraňujte z klece nedojedené zbytky potravy, aby se nestalo, že křeček sežere něco zkaženého.